O mně

Jsem Bára Šťastná

tvořím, tedy jsem ... šťastná

Věnuji se prožitkovému učení. Připravuji, lektoruji a provázím zážitkové dílny na různá témata pro děti i dospělé. Je mi blízké propojovat poznatky a metody napříč obory, dávat věci do souvislostí. Ráda předávám radost ze života a klid. Když tvořím, tvořím naplno, srdcem a s pokorou. Opírám se o odborné znalosti i množství svých vlastních zkušeností. 

Snažím se využívat vše užitečné a inspirativní, co jsem v životě poznala tak, aby to fungovalo pro daný záměr, čas i osoby. 

Inspirací pro dílny je mi život sám. Příběhy lidí, zvířat, ale i věcí. Příroda. Dřevo. Mé tělo a tanec. Moje rodina, přátelé, moje děti i zvířata, místo, kde žiju, mé zážitky a zkušenosti.

Proč učení prožitkem?

Učení prožitkem souvisí se zážitkovou pedagogikou. Proč tomuto způsobu práce a učení věřím?  Protože je v něm prostor pro „všechno“.  Předávání informací a znalostí napříč obory, trénink dovedností, prostor pro tvorbu vlastního názoru, rozvoj kritického myšlení, rozvoj kreativity.  Učení prožitkem svou podstatou otevírá témata z oblasti osobnostně sociálního rozvoje jako je např. sebepoznání, řešení problému, komunikace, zpětná vazba, spolupráce ve skupině aj. Můžeme něco zažívat společně a zároveň každý zvlášť. Mnohokrát jsem se sama na sobě přesvědčila, že funguje (možná proto, že je v souladu s fungováním našeho mozku při procesu učení) a získala jsem užitečné zkušenosti.

V dětském věku jsme připraveni jako houby nasávat a učit se o tomto světě. Je skvělé, když máme během svých školních let šanci rozvíjet vlastní kritické myšlení, zažijeme individuální přístup a naše učení je zaměřené na rozvoj užitečných schopností a dovedností, směřujících k aktivnímu, zodpovědnému a svobodnému jednání.

Zkrátka pokud nám tento způsob aktivního učení nenabízí škola, zkusme převzít zodpovědnost za vlastní učení a hledejme životní zkušenosti jinde! Mně se to podařilo ve sportu, na zájmových kroužcích, skrze životní situace, na brigádách, vlastním studiem a praxí, nalezením opravdových přátel, vlastní tvorbou. Učení je celoživotní proces.

Utváří nás to, co vidíme, slyšíme, o čem přemýšlíme, ale hlavně to, co prožíváme a děláme. A to co si člověk prožije a přetvoří na zkušenosti, se stane součástí jeho hluboké a trvalé životní moudrosti.

Můj příběh

Ušla jsem dlouhou cestu, než jsem se rozhodla nabízet vlastní vzdělávací programy. Během několika let postupně přicházela témata, které jsem toužila zprostředkovávat. Hledala jsem také metody a způsoby jak. Prostředky, které by byly funkční, ale také mému srdci blízké. Protože jen velmi obtížně dokážu dělat něco, čemu vnitřně nevěřím, co jsem se na vlastní kůži nezažila a nepřesvědčila se o užitečnosti.

Když jsem byla na své první mateřské a pochopila jsem, že do svých předchozích zaměstnání se již nevrátím. Než nazrál čas věnovat se svým projektům, potřebovala jsem rekapitulovat a vrátit se (ve vzpomínkách a pocitech) k tomu, co mi během mé cesty formovalo, bavilo, co mi šlo a na co bych vlastně chtěla navázat. Hledala jsem „červenou“ nit svým dosavadním životem.

Vzpomněla jsem si na své dětské hry. Byla to vlastně moje první zkušenost s prožitkovým učením. Byla jsem naplno ponořena do svého světa. Skrze hru jsem se učila, zpracovávala zážitky, kreslila , tančila a prožívala příběhy. Zase jsem se spojila se svou dětskou částí duší a pocítila jsem závan odvahy snít, tvořit a překonávat překážky. Velkými pomocníky v tomto „znovuspojení“ mi byly moje děti.

Tvoření a výtvarno

Odmala jsem moc ráda kreslila a tvořila rukama. Uklidňovala mi to, přinášelo mi to pocit „ doma“. Nepotřebovala jsem slova k vyjádření toho, co jsem chtěla. Mou zvídavost probouzely obrazy a později dějiny výtvarného umění. Dokázala jsem je dlouho pozorovat. Cítila jsem, že je to něco víc než plátno a barvy. Vnímala jsem spoustu pocitů i příběh, symbolický jazyk. Tady přišel zájem o psychologii a společenské vědy a záblesky učení v souvislostech. 

Asi před 20 lety jsem se poprvé dostala k řezbářství a díky mému dobrému příteli a řezbářským kurzům začaly vznikat mé loutky. Tenhle plamínek hoří dodnes

Pohyb a sporty

Bavil mě pohyb, být venku. Velkou část svého dětství i dospívání jsem měla všestrannou pohybovou průpravu (moderní gymnastika, volejbal, kolo, lyže, brusle..)Reprezentovala jsem základku v různých sportech a moc mě to bavilo.

 Na ZŠ jsem začala hrát házenou – sport, který mnoho let formoval můj vztah k pohybu, mému tělu, mému sebevědomí. Tento sport mi umožnil cítit týmovost, být v partě, vyrovnávat se s neúspěchy, testovat hranice fyzického těla i své psychiky. Když jsem po mnoha letech skončila, mé tělo bolelo a žádalo si generální „opravu“. Mé vlastní potíže mi otevřely velkou oblast učení. Byla potřeba nejen opravit (fyzioterapie, masáže), ale také najít nový, zdravější pohyb. 

Pár let mi provázela jóga až jsem konečně poslechla volání duše a začala prozkoumávat svět tance a dalších souvisejících pohybových forem. Tento plamínek stále hoří !

Divadlo a odpovědnost za vlastní učení

Studium sociální práce mě nasměrovalo k pomáhajícím profesím a dramatická výchova zase k  osobnostně – sociálnímu rozvoji a divadlu jako prostředku učení. V Atelieru dramatické výchovy při ZČU jsem zažila učitele, kteří s námi vedli dialog, podporovali nás a byli lidští. Mnoho z nich věřilo tomu, co dělají a tak dokázali zapálit i nás. Moc si je za to cením! Svým přístupem mi pomohli změnit pohled na učení i vzdělávání a umožnili mi najít kus mě samotné. Díky vám!

Byla jsem nadšená, že jsem našla propojení.  Hledala jsem práci, kde bych mohla propojit sociální práci, zážitkové učení a arteterapeutické přístupy. Prošla jsem několik neziskových organizací a podařilo se mi realizovat zážitkové dílny pro seniory i pro děti (Paměť Slovan, Příběhy plzeňských míst, divadelní projekty, výstavy fotografií…). Koordinovala a lektorovala jsem vzdělávací programy pro školy zaměřené na rozvoj komunikace – kooperace – kreativity (K3) prostřednictvím dramatické výchovy. Touha učit se růst mě vedla dál. Konzultace a projektový management v oblasti vzdělávání, samosprávy, koncepční dokumenty na poli sociálních služeb, sociální práce. Práce pro Úřad vlády a konzultování v sociálně vyloučených lokalitách.

Cesta změny, porozumění a propojení

Vždy a všude jsem byla nějak přítomná u procesu změny a rozvoje lidí, skupin či organizací. Pomáhala jsem pojmenovat, co je problém, co je potřebné a jak tomu jít naproti. Dařilo se mi jít věcem do hloubky, vidět je v kontextu a souvislostech, naslouchat, reflektovat. Podařilo se mi nahlédnout do více oborů a využít to k propojování, komunikaci a porozumění mezi lidmi. Pochopila jsem, že se obory mohou vzájemně podporovat, obohacovat a spolupracovat. Bylo to několik let intenzivní práce.

 

Od profesních výzev k zážitkovému učení

Někde mezi těmi mnoha lidmi, projekty, organizacemi, zabýváním se toho, co kdo chce, úspěchy a neúspěchy, se začal ozývat hlásek. Postupně sílil. A bylo to jasné, blíží se nová životní etapa! Má pozornost se z pracovního světa začala obracet k mému životu a mým změnám.

Začali jsme stavět dům, přestěhovali jsme se na ves, do obce Smědčice nedaleko Plzně, život nabíral nový směr. Nadšeně jsme se pustili do tvoření zahrady, pořídili si slepice, poznávali sousedy a stali jsme se součástí místního společenství. Narodila se nám Verča a za pár let Šimon. Začali jsem se učit, co je rodičovství a přišlo mnoho změn. Byla to první mateřská, kdy mi došlo, že mé pracovní aktivity doznají také změny. Rekapitulovala jsem a hledala „červenou nit“ dosavadního počínání. Pár let hledání,(znovu)objevování, dalšího vzdělávání a seberozvoje, mnoha silných prožitků skrze jógu, pohyb a tanec, masáže a kranisakrální terapii, řezbářské kurzy, tvoření s mými dětmi, čas strávený mezi sousedy a přáteli, učení se partnerství a rodičovství s mým mužem.

Kolik rolí máš, tolikrát si člověkem…

Dítě, dcera, vnučka, žákyně, studentka, házenkářka, kapitánka, kamarádka, studentka, průvodkyně, sociální pracovnice, koordinátorka, lektorka, facilitátorka, projektová manažerka a konzultantka, asistentka pedagoga, masérka, učitelka, tanečnice, partnerka, žena, rodič, matka, stará duše…

Ano, každý jsme hercem a na jevišti jménem svět odehráváme mnoho rolí. Každá role něco dává i něco bere.  Každá role s sebou nese objevování nového světa, nových příběhů, pravidel hry. Teprve s přibývajícím množstvím cizích světů jsem začala vidět jasněji kontury toho svého i sama sebe.

Jsem Bára… věřím v sílu prožitků, které nás formují a obohacují. Věřím v moudrost našeho těla, potřebnost sebepoznání a že učení nikdy nekončí. Baví mě propojovat světy, předávat radost z tvoření a pomáhat lidem růst prostřednictvím zážitků, umění a hry…mám ráda přírodu, obrazy, tanec, dřevo, hluboké rozhovory a pomalé tempo.

Těším se, že se setkáme!

Studium a další vzdělávání

  • Dramatická výchova certifikátové studium ZČU (2008-2010)
  • Sociální práce a politika  ZČU ( 2005-2010)
  • Studium pedagogiky pro asistenty pedagoga(2016)
  • Studium pedagogiky pro učitele podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb.(2013)
  • Tvorba jako zkušenost-zkušenost jako tvorba UUD ZČU(2013-2014)
  • Taneční a pohybová výchova, studio Altík  (2023)
  • Lotka ve výchově, Atelier kreativního vzdělávání (2025)

Aktuální spolupráce

  • Základní umělecká škola Chrást, od r.2022
  • Plzeň Zastávka z.s., „Zažij knihu!“ zážitkové dílny pro děti, od r. 2021

Mám radost, když se potkáme, něco prožijeme a odcházíte s úsměvem a inspiraci pro hraní, povídání, učení a spolubytí.